Vzduch pln je prachu, dusný teplou krví,
juž cirkus hřmí a lůzy řev zní s hůry.
Meč v ruku! „Ave, Caesar, morituri
te salutant..!“ eh, nesklopíme brvy.
Ten zápach krve opájí mé smysly.
Jak divý býk, jejž rudé roucho dráždí, –
se řítím v před, meč blýská se a vraždí,
zrak vášní slep... Ten zápach ostrý, zkyslý!
Oh, Nerone! S tou blbou nudou v nachu
zřít brutalní, jak dole v žhavém prachu
se vraždí ti, kdož neznali se prve!
Já závidím ti. Nezvratně to cítím:
V tvém purpuru jít efemerním žitím –
jak ty bych musel tonout v moři krve..!