Jak vzduté moře hřměl dnes konvent,
strach dusný šerou síní táh’
a matných svítilen mdlá záře
se chvěla soudců na hlavách.
Lid ve záhubné zvědavosti
k těm stolům dole klonil hled...
V tom výkřik – hrůza! S tribun výše
náš malý Gavard dolů slét’...!
Měl štěstí. Padl v náruč komus
– to dobrý biskup z Beuvais byl –
jak bleskem skláni klesli oba –
a Gavard náš se nezabil.
Šat očistil si zaprášený
a smál se, v tvrdé tváři klid:
„Aj, vida, i takový biskup
k něčemu může dobrým být...!“