Je komedie dohrána. –
Teď přemýšlet lze do rána,
uvolnit vše, co plakat chce,
a sčítat smutné billance.
Je po divadle, a co víc?
Já neřek’ vše, co chtěl jsem říc! –
Autora chyba! Špatný um! –
Jen když se smálo publikum!
A odměna? – Ten dobrý smích
rozhřátých očí veselých,
leč nejvíc jedněch očí snad –
těch, jež jsem mohl mít kdys rád!
A lampa tiše zhasíná...
Kdos bdí tu, který vzpomíná:
má duše... lká tu v tichu snad
po všech, jež měl jsem kdysi rád...