Žár vášnivý to nebyl, jenž životem mne hnal –
jen té všední lásky jsem se vždycky bál.
Jen té všední lásky a idyllických snů
a celé řady tichých jednotvárných dnů.
Mohou něco dáti, snad relativní klid.
Ale nehřeje to. A nemusí to být. –
Touha bez definic, jež vyslovit se chce,
jásavým horkým proudem mně tekla do srdce.
A život v dálce zpíval jedinou arii,
život, jenž nezná idyll a který zabíjí.