Jsem v dálce od Tebe a marně lomcuje mnou touha;
do duše voní naší lásky květy...
pel milé vzpomínky piji zdlouha:
tak v vášni nádherné jsem líbal Tvoje rety...
To není jenom polibek, jejž láska skytá,
a jenom ramen objetí, jež měkce hřeje,
toť touha plamenná, v níž vášeň skrytá
do prsou dech a do žil krev mi znovu leje. –
Nic více nepřeji si po shledání:
Tvé vřelé objetí a těla skvostnou linii
a ňader oblý tvar a klínu něžné odevzdání
a srdce rozpuklé jak v květu lilií...
Pak smutek duše rázem zmizí!
Pojď ke mně blíž! Ať bouří vášeň ryzí...