Jdeme jak dlouhé průvody klášterní,
když k slavné mši kráčely v půlnoci
velebným tichem; my jdeme,
s nadšením jak chodívali křesťané
k potěše Římanů vrhnouti se za kořist lvům;
my jdeme!
Ale naši krev nenecháme zhltnouti lvům
a Římané nezasmějí se nad naší smrtí,
neb za noci měsíčné nezapějem GLORIA
a opustíme klášter v půlnoci...
My jdeme!
Vstříc velikým zástupům neznámých,
však tušených dávno hluboko v srdci;
my jdeme!
Vstříc Slunci a Hvězdám a Mrakům,
vstříc Bouřím, neb obejmout chcem KRÁSU.
S korouhví vysoko nad trůny vztyčenou!