V duši je hořko. V prsou vře peklo...
Hlavou se odporné myšlenky rojí...
Má drahá, jediné – ty jsi to štěstí,
bolem i rozkoší, u věčném zdroji.
V duši je hořko. V prsou vře peklo,
otrok jsem vzbouřený, zoufalý pirát...
Má milá, rozmilá, přitul se ke mně blíž
a v duši nauč se hluboko zírat.
Noci jsou teplé, jitra jsou krásná,
v květech tkví láska, slyšíš ty zpěvy,
zda jednou vytušíš, co duše touží,
co duší spojení – kdo Ti to poví?
Noci jsou teplé, život je krásný,
v duši tkví touha. K čemu teď zmírat?
Pojď jenom, má milá, pospolu půjdem!
Na moře vzbouřené vede Tě pirát!