Chcem čistší vzduch – zahrajte skočnou,
volně chcem vydechnout, dusna je hospoda.
Na dlažbu ulic. – Páni ať počnou,
zavzněte polnice a teď již do kola:
Dansons la Carmagnole!
Děvče se zatoč, stul ke mně se blíž,
bujaře výskni!
Paša tvůj dávno schromlý je již,
jen očima blýskni:
Dansons la Carmagnole!
Hoj, byl to veselý tenkráte ples. Měli jsme zbraně
jen na polo zbroušené, když jsme šli na ně,
prach už byl mokrý v ručnicích.
To bylo jedno. Trompety vřeskly,
první rány z ručnice třeskly,
městem se rozlehlo v ulicích:
Dansons la Carmagnole!
Byl to tenkráte hluk a řev,
a smích a pláč a křik a zpěv,
a radost ohromná, jak rachot hromů,
rány jen pršely a tekla krev.
My zpívali a vy jste táhli domů!
Tehdy jistě vám nechtělo se smáti!
My byli veselí a dali jsme si hráti!
Krev naše hoří v jednom plameni.
Činely i bubny třeskně znějte.
Kapelníku! K tanci dejte znamení!
Do kola! Do tance, všichni za mnou spějte!