Za zvučnou ranou činelů
v třesk polnice a rohů,
má milá, vzpomeň sladký hřích,
jímž vznášíme se k bohu.
Pod stromem, Evo, poznání
v třesk činelů i rohů
jsme spolu, hle, se rouhali
a povznášeli k bohu.
Ať žije hřích. Je umění
třesk činelů i rohů.
Nám hudba krev zas rozpění
a rouháme se bohu...