Pluky se srazily a ocel zavzněla,
zoufalé zalehly výkřiky plání,
děla jen hlučí – koně ržou,
slunce se krvavě za hory sklání...
Krásu svou omývá nahá a spanilá,
v májovém větérku líbezném vání,
by srdce nadšením do věku plnila,
vzdor kletbám ničemů, útokům, lání.
Přijdi k nám, Svobodo, v překrásném máji
a vlej nám odvahu do zvadlých žil,
aby, kdo okusil v radostném kraji
živého pramene, by z něho vždy pil.
Bratři ať pospolu vykročí v šiku,
aby svou chrabrostí ovládli svět.
Po skonu zbraní, všech válečných ryků
v nás rozkvetlo nadšení, síla a vznět!