Mezi mraky měděnými
zelená se obloha,
vzadu šedivý plášť zimy
splývá již jak mátoha.
Bičována vichry zlými,
slzou dešťů polévána,
země sirá, ubohá,
probudí se zase zrána;
mrazu poutem ukována,
co zas tmy a bídy zkusí,
jako každá duše štvána –
sněhy, blátem projít musí,
než se dočká svého jara.