ZA STO LET.

Za sto let dávno budem v hrobě tlet, a snad také naše děti, a přec budou ptáci pěti,

dále bude vonět květ za sto let. Za sto let, jaký asi bude svět?

Co si budou vyprávěti u krbu, když svátek světí, a jak písní zkvete snět, za sto let?

Za sto let jaké boje nových běd zdupou, země, nivy tvoje, budou jako příšer voje

nad hrobem nám burácet za sto let? Za sto let rádi bychom z hrobu vpřed

v boj šli, spánkem osvěženi, dávno však se v popel změní naše síla a náš vzlet za sto let.

Za sto let rádi bychom k vnukům zpět, s bojů svých se potkat cenou; vidět, zda se rozpomenou,

zrosí-li se pro nás hled za sto let!