Za humny cesty tiché,
kde šumí topoly
a housat žlutých krása
se v trávě batolí,
kde první motýl vzlétá
a voní první květ,
kde mizí mladá leta,
jak ptáci v šírý svět!
Tam první láska liché
své sítě zapřádá,
když jabloň květ svůj střásá,
jenž v kolej zapadá,
stisk ruky, políbení
se přes plot vymění,
a v touze, v sladkém chvění
se líce rumění.
A za ztichlými humny
si odpočine kmet
a duše pohled dumný
v své mládí vrací zpět,
tu život před ním leží,
jak šírá rovina,
kde v dálce mračna běží,
a soumrak začíná.