Viz, jak se vlní osení!
a klásky na nás kývají!
Jak zrakové tví zrosení
se na mne v štěstí dívají;
vždyť les i pláň, i nebe, zem
kol v lásce věčné splývají.
Slyš v křoví ptactva hlučný sněm,
tu hudbu sterých šalmají,
kde pod zeleným břečťanem
v skal pískovcový vodojem
se kradou kapky potají.
A zlatý déšť i modrý bez
zpěv jarní vůně zpívají;
dnes celý svět si v náruč kles,
a srdcím zdá se o ráji.
Ó jistě s výše veselé
a s úsměvem se andělé
sem na tvé štěstí dívají!