Teď přišla líbezná ta chvíle,
kdy možno světlo rozžehnouti,
se svěřit fantasií Víle
a na vzdušné se vydat pouti.
Ať vítr venku duje kvíle
a jilmů korunkami kroutí,
ty česej zlaté plody píle
a řezej vrby zralé proutí.
Tu sedni v zeleném svém křesle,
skráň opři sobě v plyše měkké
a na město hleď nedaleké,
kde domy stoupají jak jesle,
kde po vlnách střech břidlicových
se světla míhají, jak v moři,
a s věží ve zchátralých krovích
se zvony slavně rozhovoří.
Ssaj opojení z mládí sklínky,
jak můra slétá na plamen;
tvá duše rozviň upomínky
své silně žlutý pergamen!