A kdyby život stohlavou byl saní,
jež střeží mládí zlatý zpěv
a raní znenadání –
mne nezleká ten zjev.
Přec včelí bzukot v třešních podle strání,
smích žencův a ples děv
dál budu pět i krev,
již roní jeřáb na zaváté pláni.
Byť bych i Klamu do duše hřmít musil
v svém věku prokletém
a někdy pro lidstvo pláč pouze dusil
v tom žalu stoletém,
má píseň v měkké dlani mojí paní
vždy veselým je ptáčetem!