Když do kola je nebe deštěm šedé
a slunce záře padne v slzy země,
tu klesne záclona, již anděl přede,
a v oči smrtelníků svítí jemně
Kruh Nebeský, jenž k obloze až vede.
Jím vystupují v nebes modré témě
těch, kdo zem opustili, stíny bledé,
jím nesou andělé v dol zlaté sémě.
Tam, kde Kruh onen s nivou v jedno splývá,
klíč zlatý pustí – tam se poklad skrývá.
– A ten most pial se také mezi námi,
jím prchal žal, a k nám šel anděl známý;
když viděl, že snů mých most k vám se snáší,
klíč zlatý dal mi k zlaté duši vaší.