Ty tichá vlašťovko, jež v Buddhy dlaň vždy znovu
jsi klesla s oblohy v kraj ústrkův a běd;
ty, včelo z Hymetu, jež v píseň Sofoklovu
jsi nesla z Attiky jas veškeren a med;
ty Dantův průvodce, když v ráj šel vášní peklem,
ó, mistře Vergile a Bice, sestro Mus;
ty, duchu hvězdných sfér, jenž v boji živlů vzteklém
štít držel’s nad Faustem, sám lidstva genius;
ty, Huga věhlase, jenž kázal’s lásky víru,
jak prorok poslední, nad lidstva Ninivem,
vy ke mně nakloňte se blahou písní míru,
svou hvězdu sešlete mně v boji strašlivém;
ať v duši znavenou z vás kane krásy síla
a srdci v pochybách svou skýtá útěchu,
ať mohu chápati všech pěvců velká díla
v tom věku nervósy a zlého posměchu!