Drahokam-li zlatník leští, hladí,
aby planul duhou hran a stěn,
a pak v zlatou náušnici vsadí,
nemůže tak býti spokojen,
jak když básník verše v rondel řadí.
Snad se lépe struny k ódě ladí,
když se v srdci vznítí velký sen,
zářící, jak na koruně hadí
drahokam.
Ale víno, lásku, radost, mládí,
oheň, jenž hned tiše plá, hned chladí,
opálu svit, plný sladkých změn,
skytne smavý, hravý rondel jen
a tvůj zrak, jejž žádný nenahradí
drahokam.