V mračně modravém a těžkém
blesky sirnaté si hrají,
v gondole mé pod přístřeškem
milenci se objímají.
Vždycky spokojeni s dneškem,
vesele si šepotají;
zítřek spláče nad výtěžkem,
jejžto lichvář Osud tají.
Plujem-li kol Mostu vzdechů,
naslouchají jenom echu
polibků, jež sobě dají.
Kdyby loďka má je vlekla
ve žhavý až jícen pekla,
snili by, že jedou k ráji.