Zvučné struny dotkl jsem se dnes,
starý pán ruku nehybnou zvedá,
vhodná slova v mozku chorém hledá:
Svěží stopa vede v šerý les,
nedočkavostí se vzpíná pes,
na smyčce se udržeti nedá,
kanec pádí, skvrna krve bledá
barví sníh a mizí v houští kdes...
Začervenaly se vpadlé líce,
z očí však, jež leskem vzplanuly,
velké, vřelé slzy kanuly –
Mdloby smrtelné nás ovanou,
vzpomínkou když věci povstanou,
které byly a nebudou více.