Zima pustá, mrtvá, nahá
dávnými pohrdla řády,
dopouští se téměř zrady,
jak je mírná, jak je vlahá.
Po každé pomoci sahá,
obláčí se v cizí vnady
jako roué věčně mladý,
jenž se starým býti zdráhá.
Marná práce! V křepkém kole
načechraný vlas se zvedne,
objeví se témě holé;
byť se chtěl i jarním zdáti,
zimní den se krátí, bledne,
v sychravém se vlhku ztratí.