Zda mohou klamati se děti světla?
A přec až dosud šmahem zamítali,
kdo třeba o krok malý dál se brali,
co bylo dřív, ba děli: „my jsme metla,
jež věci vetché strestala a smetla,“
ač sami proto většími se zdáli,
že na ramenou předchůdců svých stáli
a zřeli, jak část dávné setby vzkvetla.
Z té chyby vyved’ lid můj milovaný,
zrak pronikavý rač mu, Pane, dáti,
jenž pravdu rozezná i v křivdách hany;
jen pravda světlem jest a vede k cíli –
jak mohou vítězně se k předu bráti,
kdo k pravdě nespravedlivými byli?