Záře záblesk zlatý
do zahrady sjel,
sotva doletěl,
zlíbal stromu paty,
spěchavými chvaty
po větvích se chvěl,
a zas za mrak vjel
jako větrem svátý.
V sladkém roznícení,
v tichém povzdechu
strom děl k ořeší:
„Ze všech políbení
krátké ve spěchu
nejvíc potěší.“