Vrch příkrý jest a cesta kamenitá,
však jaký vábný rozhled chodce vítá!
Hor zázadí se rozstoupilo v kole,
tři kostely se lesknou v úzkém dole,
zde villa bílá v šedi oliv skrytá,
tam chatrč spustlá, sotva jaks taks sbitá,
myrt s rosmarinou tvoří husté pole
a vůní oblévá kameny holé...
A žhavé slunce nad vrchem se houpá,
jak shlédne mráček, zvolá: „ejhle troupa!“
a zvednouc paže leskem obrněné,
par zbytek poslední před sebou žene,
co vítěz usměvavý nebem pluje
a dlouhou dráhu svoji očišťuje.