V plášť dlouhý, bělostkvoucí zahalen
až k oblakům se pne tvůj hrdý štít
i s křížem, jenž je v štíhlé témě vbit.
Noc krátká prchla, zmizel plachý sen,
již bledla jitřenka, a svítal den,
když poslední jsme opustili byt,
jenž orlím hnízdem v balvanech je skryt,
ve stínu temném padajících stěn.
A šli jsme sněhem, tesem příkrých skal
a hranou úzkou přiostřených čel,
kde s každé strany jícen zhouby zel,
– i život stoupá výš a spěchá dál,
a spása jest mu každým krokem blíž –
až došli jsme a objali jsme kříž.