Tma silák jest, má ocelové paže,
když s ránem vynoří se ruka tuhá,
hned pomáhá jí večer, ruka druhá,
že nad polednem uzel drsný sváže.
Již slunce odvolalo všecky stráže,
luk odpočívá, spuštěna je vzpruha,
i paprsek, zvědavý, bystrý sluha
si netroufá a víc se neukáže.
Ty, zlaté slunce, z mudrcův jsi rodu
a víš, že s přemocí, jež bije zrádně,
ni závodů, ni čestných bojů není;
spěš raděj’ kvapem k poslednímu schodu
a rychle dopij číši ponížení,
neb síla nová, ta je teprv na dně.