Táž jiskra neposkvrněného vzniku vzplála
a kmitla Olympu se příkrým svahem,
by zatřpytila se nad každým prahem,
když Athéna z Diovy hlavy vstala.
Táž čistá záře zázrakem se vzňala,
když přikvačivši v brodu moře vlahém,
jenž svítil perlami na těle nahém,
se běloskvoucí Afrodita smála.
Vždy stejnou báseň lidské srdce básní,
co změnou zdá se snad, jen lehkou třásní
a mělkou řasou zlatý poklad halí,
jenž plane v kráse věčně neomylné,
jak ruce Boží do srdce ho daly
všem lidem ve vlastnictví nerozdílné.