Světlý samotář
k umrzlé se zemi shýbá,
tvrdé hroudy vřele líbá
slunce třpytná tvář.
Lásky svatá zář
předsudky a pravdou hýbá,
že se mění v ctnost i chyba,
ve proroka lhář.
Den je krátký, rychle mizí
a když hroudy neroztají,
slunce od nich dále spěchá;
se sluncem jde láska ryzí,
když ji lidé nepoznají,
v hříchu je a ve tmách nechá.