Stuhou pestrou jasná duha vstala,
jedním koncem spočívala v moři,
druhým koncem, jež se ve mrak noří,
k samým prahům nebeským se pjala.
Ve všech sedmi barvách sytě plála
od červené, která ohněm hoří,
k fialové, jež lem druhý tvoří –
žel jen, že se brzy potrhala.
Zhasla náhle, jako hasne snění,
které v přeludném svém rozechvění
jako duha skutečností není,
ač se také v moři slzí koupá,
nad hlubinou touhy věčné houpá,
smělým obloukem do ráje vstoupá.