Studna vyschlá, prázdná, vyčerpaná,
v niž se těžký okov marně hrouží,
zimní den, jenž přímrakem se plouží,
pokolení, které nezná rána,
zlem jsou nutným. Pléva vichrem hnaná
vše, co žije, zmítá se a krouží;
jak je ale chmurným, jak se dlouží
úpadek a doba jeho planá!
Slunce, které teprv odpoledne
úkosem a krátce k zemi shledne,
odvrací se v tísni odmítavé,
večer bezhvězdný, stín noci tmavé
téměř naději a víru dusí
v jaro spasné, které přijít musí.