Smích ostrý často pohrdlivě zněl:
Ve volném vzduchu lehce se to hýří,
ba stačí místo křídel také chmýří,
by planý snílek k prázdným stínům spěl
a ještě cennějším se blouda měl,
jenž drsnou cestou práce bohatýří
a zákonů – vždy dvakrát dvě jsou čtyři –
ku poznání a ku vědění šel.
Jak zbytečným je smích i hrdá zloba!
Sám orel, který nad vrcholy krouží,
až k jasným hvězdám přece nedoletí,
a mudrc, byť se prodral slupkou třetí,
do jádra věcí přec se nepohrouží;
buď svatými, buď směšnými jsou oba.