Rudá záře náhle vstala,
rozlila se bílým sněhem,
tryskla vzhůru prudkým šlehem,
blýskavým se světlem vzňala.
A jak struska rychle vzplála,
rychle shasla, spěšným během
valila se srázným břehem,
v propast se a ve tmu hnala.
Večer mlčí, noc se plní,
není hvězd a není světla,
střízlivé a nahé trní
sviští vzduchem jako metla;
může ve tmách divným býti,
že i planá škvára svítí?