Ruch ulic, titěrnost, která jím vála,
a večer vyplněný třpytem cetek
mne zmučily, že četba lichých pletek
jen s tíží ve spaní mne skolébala,
však nicoty, jež stráží kolem stála,
sen chopil se jak škodolibý zmetek,
směs zapomenutých, jalových tretek
se týčila jak lepenková skála,
že zívaje jsem probudil se zase.
Vzduch otřesem a dutě zachvívá se,
snad dozvučely bicích hodin rány,
svit lampy krátí se a dohořívá
a jizby nezvyklé strop pětihraný
se prázdné rakve stínem dolů divá.