Roj much se slétl k velké ploše medu,
jež vábně leskla se, a zvučně bzučel:
„Znát jasně musíme svůj pravý účel
a cíl – hle věž a cimbuří tam v středu!“
„Nuž do medu a šmahem svorně k předu!“
roj nadšeně a odhodlaně hučel,
ač mnohý bzučoun pronikavě zvučel:
„Mne pusťte napřed, já to nejlíp svedu.“
V tom útlá včela oknem přiletěla:
„Kam vaše muší rozvaha se děla?
Med oklamný je, med vám nohy slepí,
a do očí-li střikne, budou slepy;
zda která moucha ku věži chce spěti,
nechť křídel užije a vzduchem letí!“