Řada soumarů se blíží dlouhá,
cinkot zvonků ozývá se v lese,
každý soumar velké břímě nese,
z nákladu že hlava sotva čouhá.
Osel vede je. Toť hříčka pouhá –
chvílemi pozorně ohlédne se,
zastaví se a když opět hne se,
zástup celý dál se za ním plouhá.
Hýkl si a ušima si střihl:
Kdo by celý zázrak nevystihl?
Třeba znát, co soumarům se líbí,
v čem jsou dobří, jaké mají chyby,
hovět jim a správně vážit síly:
lehce všecky dovedu je k cíli,