Pryč s vypůjčeným klamem cizích zdání,
byť sterými se lichotila vděky;
svým každý buď a přečkáš celé věky!
I zima dala se již na pokání,
plášť šedý otočila si kol skrání,
sníh sype se a padá k zemi měkký
a vlhký jako pěna dravé řeky
ve vzduchu lítá, do očí se vhání.
V háv jednobytý, vlastní rukou šitý
již oblékla se, nahé větve stromů
jím pokryla i zem a střechy domů.
Jak sličnou jest, jak krásně jí to sluší!
Vždy ladným jest, kdo zjeví vlastní duši,
byť drsné city byly v ní snad skryty.