Pruh moře jasně zablýskl se v dáli;
jak daleko až oko musí jíti,
když záři sluneční chce přece zříti!
Již s časným ránem bledé chmury vstaly,
den celý stínem po nebi se hnaly,
že podařilo se jim slunce skrýti –
však slunce prodralo se hustou sítí,
a třpyty jeho na vodách se vzňaly
a přiblížily kmitavým se letem
jak matka pečlivá a starostlivá,
jež oknem pootevřeným se dívá
do šeré jizby k opuštěným dětem,
jak láska, která hory závad kácí
a v první volné chvíli k nám se vrací.