Potok téměř vyschlý trochou vody
v úžlabině spěchá kamenité
nad ním troskou střechy bídně sbité
mlýn se krčí s trouchnivými schody
jako poutník v slotě nepohody –
za mlýnem až dosud znamenité
zbytky vodovodu v keřích skryté
bez vody, jež proudila kdys brody,
prokmitají sesutými pasy...
A to všecko leží v loktech krásy,
jež se diví barvou květů žhoucích,
jasným sluncem, které vrchy zlatí,
sladkou vůní, dechem vánků vroucích,
že je také možno umírati...