Pojď, měsíci, již vystoupíme výše
a dusných ulic opustíme kouty,
jež nejsou cestou vhodnou pro mrzouty...
Madonna della Costa v plné pýše
hle, jak se vypíná nad spustlé chýše,
jež svíraly nás tísnivými pouty,
ve vzduchu čistém, spitém vůní routy
jak volně a jak lehce se to dýše!
Rád věřím, že se plným jasem nítíš,
že nad mořem i nad horami svítíš,
že lesk tvůj nezná mezí, ani hrází;
jsi jako básník, který písní ryzí
jen tehdy zajásá, když všecko zmizí,
co volný vzlet a plný rozhled kazí.