Svým slovem dal ti mistr základy,
ty letem smělým do výše jsi spěl
a řekl’s plně, co jsi říci chtěl –
jsi básníkem a mistrem nálady.
Den letní hasl – v stromech zahrady
vzduch prohřátý se mdle a matně chvěl,
a růže voněla, a měsíc šel,
a láska lkala steskem ballady...
Sál osvětlený náhle stměl se mi:
Kam láska veliká se poděla?
Zda byla snem, jenž rozplynul se v dým,
jest v nebesích jen a ne na zemi,
či – nevím, co jsem ptal se dál, jen vím,
že druhý den mne hlava bolela.