Plod eukalyptu svadlý, svraštělý,
ač mízou mohutného stromu zrál,
na konec článkem růžence se stal,
by slabé ruce, jež se zachvěly,
v dlaň na krátkou jej chvíli zavřely
a poklidně jej propustily dál,
když ret modlitbu tichou došeptal
a slzou oči mdlé se zatměly...
Kéž také plod lidského žití – čin,
jenž každý prošel kalným brodem vin
a podezřelý jest jak vlhký blín,
skvrn stopy se sebe by mohl smýt
a pevným stupněm čistých schodů být,
po nichž by duše mohla k nebi jít!