Oř nezkrocený, běhoun ušlechtilý
přes propast šerou, byť i hrobem zela,
se lehkým skokem přenese co střela,
ač ostruhy se v kůži sotva vryly,
a mysl muže ve vědomí síly,
když náhlým rázem rozchvěla se celá,
stín pochybnosti hrdě setře s čela,
čin rozhodný vykoná v krátké chvíli.
Když ale musí noha bosá jíti
a zvolna sestoupali po úbočí,
kde rozbodá ji trní, kam jen vkročí,
když srdce malicherné šlehy cítí,
že vlastní měkkosti se samo diví,
jak slabí jsme a jak jsme nedůtkliví!