Ne vždycky slunce, někdy také mrak –

Ne vždycky slunce, někdy také mrak – déšť teplý padá, vzduch jest něm a tich, houf dětí, samý křik a žert a smích, se náhle rozprchl jak hejno strak.

Ne vždycky úsměv, jenž je prázdný brak a lživý chlubně vyvěšený vích, též někdy slzy – víc je pravdy v nich, vždyť život celkem nesnáz je a tlak.

Kdo sleduje ho okem pozorným a zří, jak všecek strastem náleží, jak chvíle veselá je krádeží, sám sobě plnou pravdu nesvěří,

však úsměv lidský jest mu odporným, a plesu klamavému nevěří.