Muž jakýs chorý – sloužící ho vedl –

Muž jakýs chorý – sloužící ho vedl – si vzdych’: „den nemůže být krásnější, třpyt slunce nemůže být jasnější,“ a na terasse vedle mne si sedl,

by valný nářek do své bídy zvedl – tu v hovor hlasnější a hlasnější vždy určitější a vždy spasnější nit naděje jsem z útrpnosti vpředl.

Byl jako děcko, se vším se mi svěřil – své vědění jsem ku pomoci vzal a co jsem mohl, útěchy mu dal, a slunce na obloze jasněj’ vzplálo,

k mé řeči soucitné se usmívalo, že slovům svým bych málem sám byl věřil.