Své hrdé témě piniemi cláníš,
les hustý vine se kol tvého čela;
ač králem vrchů jsi, co stráže bdělá
kraj sobě přikázaný pevně chráníš.
Mrak rozerveš a chmury v úval sháníš
a každé nepohodě, jež by smělá
tvým úbočím se k předu bráti chtěla,
krok za krokem v postupu spěšném bráníš.
Snad ještě víc bys mohl vykonati,
vstříc kdybys nepříteli svému vkročil
a hlavu směrem k nebezpečí stočil;
i člověk platnějším se může státi,
když věci dobré, jíž se cele oddá,
svou vlastní nehybnost za oběť podá.