Modrým jest a hladkým moře jihu,
tu a tam jen bílá pěna drobná,
jako květ a jako úsměv zdobná
vypjala se nízko v lehkém zdvihu.
Některá však, šednouc zrovna v mihu,
sama sobě byla nepodobná,
zdála se mně spíš jak vráska zlobná,
trvalou jež zanechala rýhu.
Cenu pěn kdo může rozeznati?
O srdcích a moři stejně platí:
Povrch obou neznámý dech zvedá
a jak nohou věčnou po něm chodí,
v mělkých stopách snad se radost shledá,
z hlubokých se vždycky bolest rodí.