Zlé slovo – a jak ozývá se zhusta!
Vždy nedoslýchavým se člověk činí,
když za milosrdenství prosí jiní,
ač dech, jímž plnila se bídná ústa,
jak čpavý dým a jako mlha pustá
i do uzavřených proniká síní,
ač prosba tichá dřív, než kdo snad míní,
v bouř důraznou a ve vichřici vzrůstá,
jež v srdci vlastním lkavě ozývá se,
co matné ruce vzpínají se k nebi...
Nám všem jest milosrdí zapotřebí,
co srdcem útrpným jsme jiným dali,
jen půjčili jsme, aby v pravém čase
i s úroky jsme nazpět požádali.