Mé verše vyšly dnes – tak tedy přece
jsem prošel branou, jíž se na trh chodí;
zda zboží mé se asi komu hodí?
Šept rákosí, jež přiklání se k řece,
lesk drahokamů omývaných v mléce,
stesk večerů, jenž z hustých mlh se rodí,
klid samoty, jenž ducha vysvobodí –
proč zavřel jsem je v přihrádky a klece,
bych do řady si prodavačů sedl
já, nepřístupný, hrdý, pánovitý,
i pochvaly i hany stejně sytý?
Jen divná touha, jíž se píseň chvěla,
a její rozkaz určitý mne vedl –
co z velké lásky člověk neudělá?