Vše ztraceno! Naděje více není,
do rozevřených vozů páni vtrhli,
žerď s rudým praporem do bláta strhli;
za svistu cepů, pádných sudlic hřmění
boj proměnil se v pouhé zabíjení,
i pevné hradby na léčky se zvrhly
a vlastním zápasníkům hrdlo zdrhly –
ryk tu a tam se v němé ticho mění.
Tu vzkřikl Prokop k těm, co ještě zbyli:
„Dal jsem vám vše, co duch a srdce dává,
vy za to bili jste mne nedůvěrou
a Tvarohem jste v líc mne udeřili;
nuž, jděme svorně v náruč smrti šerou,
jež všecky lidské účty vyrovnává!“